pondělí 23. prosince 2013

Panelákové dítě před Vánoci

Moje oblíbená mísa v je v permanenci. V listopadu i v prosinci. 
Vytvářet hodnoty v zimě je velký úkol pro zahrádkáře se spící zahradou...






středa 27. listopadu 2013

Nad vsí

Minule bylo nad vsí živo. Letadlo se nad námi vznášelo několik dlouhých minut, létalo sem tam, naklánělo se a řvalo jako tur. Které děvče ze vsi chtěl letec ohromit je mi záhadou.

Možná byl z Chrástu?




neděle 24. listopadu 2013

Kámoš ze severu

Do zahrady nám přibyl vysoce populární fešák - zimolez kamčatský, odrůda Modrý triumf. Je to další nesmělý krok vstříc nové zahradě, která by měla být ucelená, plodná a venkovská. 

O zimolezech se toho v poslední době napsalo hodně - různé odrůdy teď nesmírně v kurzu právě proto, že se údajně hodí do ekozahrad. Jejich velká přednost je mrazuvzdornost, nenáročnost a brzká úroda. Sladké, modré plody podobné borůvkám by měly být tím prvním, co budeme na přelomu jara a léta na zahradě sklízet.

Náš zimolez zdědil fleka po letní průsvitné jabloni, kterou jsme museli pokácet. Vyrostla na ní tahle krásná houba totiž. Asi mu zjara pořídíme ještě nějakého kámoše. Tenhle přišel poštou a vypadá na opravdu hluboký zimní spánek. Uvidíme, jestli se probere.

No a pak už jen abychom byli rychlejší než ptactvo, až nastane čas sklizně. 

 

úterý 19. listopadu 2013

Na výletě u sousedů

V okolních vesnicích se čas od času přeci jen koná nějaká akce, na které se ukáže, že vesničani se snaží svoje okolí zvelebovat a třeba i poznávat svoje sousedy.

Sousední ves Lstiboř se vzchopila a jala se opravovat malý kostelík na tamním kopečku, a to za pomoci Evropské unie a místních nadšenců spojených v Občanské sdružení na opravu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Lstiboři. Jednolodní, barokní kostel nahradil v roce 1747 původní kostelík a historické prameny ho charakterizují jako prosté, neveliké stavení. Tak akorát pro místní a pár zvědavců ze sousední vsi. 

Matně si vzpomínám, že jsme do sousední vsi jeli několikrát s naším dědou na kole. Na kostelík si ale  nevzpomínám, snad proto, že v létě musí být při pohledu ze slinice schovaný za stromy. Hostinec si pamatuji velmi dobře, i když už tehdy musel být zavřený. Neznaboh jsem, no.







neděle 17. listopadu 2013

Ze zahrady XVII

Mlhavé ráno se vylouplo ve slunečné odpoledne a na zahradě bylo nakonec příjemně. Jen pracovní morálku jsem asi nechala tentokrát doma. Pohrabali jsme nějaké listí, nacpali pytle a ostříhali jedno zakoutí plné uschlých floxů. Do země jsme posadili jednu supermarketovou chryzantému a vynesli ortel nad starými, odumírajícími jahodami.

A stále ještě sklízíme!

Šel zahradník na zahradu s motykou... Já jsem tentokrát jen fotila.

středa 13. listopadu 2013

Ze zahrady XVI

Dny se krátí, teploty klesají a my na zahradě honíme poslední body letošní sezóny. Prioritou číslo jedna byla výsadba česneku, za žádnou cenu jsem nechtěla připustit, aby sadba dopadla jako loňská.

Svědomitě jsem si nastudovala rady z časopisu Zharádkář, bohužel jsem se do četby pustila s příliš velkým časovým předstihem a všechny informace před akcí zapomněla. Základy jsem ale zvládla - česnek je v zemi podpučím dolů a v hloubce zhruba 10 centimetrů.

Nemořila jsem ničím, tak čekám, jestli mi česnek něco sežere. Ach, ty moje ideály!


sobota 9. listopadu 2013

Zpět na scéně

Pošramocená imunita mě vyřadila na několik víkendů z (zahradního) provozu, takže podzimní rodinná brigáda proběhla beze mě. Když jsem se na zahradu zase dostala, mrkala jsem na drát. Jabloně pořezané, skoro celá zahrada zrytá, letničky ostříhané... Chystáme se na další sezónu!

Foto od muže z mobilu.

pondělí 21. října 2013

Ze zahrady XV

Spadlo listí, ořechy i poslední jablka. V té hnědohnědé listnaté záplavě svítí zelená svazenka, oranžové měsíčky a fialové hvězdnice. Babička jim říká jen a pouze václavky, kvetou totiž od Václava furt pryč.

Zahrada přišla o čtyři jabloně. Do oběda bylo hotovo, jen jsme valili voči, jak válí někdo, kdo není panelákovým dítětem.

Panelákové dítě dnes jen tak šolichalo:
- vykopalo mečíky
- hrabalo listí
- stříhalo suché trvalky
- orvalo ze zdi a skleníku rozpínavé psí víno
- sbíralo ořechy a jablka a semínka rudbekií

A snilo o tom, jak si pořídí zimolez kamčatský.



neděle 13. října 2013

Kukuřice plotice

Kukuřici jsem chtěla vysít k plotu se sousedkou. Kukuřice roste rychle a hlavně roste do výšky - ideální plodina "k plotu", řekla bych. Rodinná tradice ale velí, že k inkriminovanému plotu se sejí pouze a jedině tyčkové fazole. Nevím, kde se vzala utkvělá představa, že jen a pouze tyčkové fazole kryjí výhled tak, jak by to žádná jiná rostlina nesvedla a tak, jak je to žádoucí. 

I letos tam byly. 

Na kukuřici zbyl trochu stinný a vlhký kout před skleníkem. A by toho nebylo málo, sotva jsem píchla semínka do země, přišla povodeň. Z asi deseti semínek vylezly dvě rostlinky. A každá měla po jedné kukuřičce. 

Díky, holky, byly výborný.



středa 9. října 2013

Jablkový podzim

Jablka, jablka, jablka. Na zahradě stojí celkem deset jabloní, kterým je přibližně půlstoletí. Široko daleko nemá žádný ze sousedů tolik ovocných stromů na tak malé ploše.

Odrůdami jsme si trochu nejistí, snad mi pomůže Bořek v Křivenicích (klik). Pojeďte taky, bude legrace.






pondělí 7. října 2013

Ze zahrady XIV

Otázka, kdy zlikvidovat rostliny cuket a dýní se vyřešila zcela bez mého přičinění. I když se má ještě oteplit, chladná rána minulého týdne spálila dýni, cukety i keříčkové fazole. Jednoznačnou prioritou v zahradních pracech je proto sklizeň jablek tak, abychom to stihli dříve, než se i na nich podepíše mráz. 

Kromě česání jablek jsme se věnovali:
  • sekání trávy - snad už poslední před zimou
  • hrabání a zametání lístí 
  • sbírání ořechů - zabralo asi půl minuty. Utěšovat se tím, že ořechy jsou ještě na stromě už ztrácí smysl. Stejně jako loni budeme i letos patrně bez ořechů.
  • likvidování cuket, dýní a paprik
  • stříhání zlatobýlu - semena už útočí!

Maliny pořád plodí. V prosinci budeme nejspíš sklízet rovnou malinový sorbet. Hop hej!

Kdopak to byl v mé zahrádce...?

sobota 5. října 2013

A přece kvete!

Navzdory nízkým ranním teplotám jsem v zahradě objevila dva nezmary, kteří jsou v plné síle a chystají se ke kvetení, nebo už kvetou.

Afrikány jsou moje oblíbená letnička - dlouho kvetou a mají rozmanité barvy, přitom jsou klasickou květinou zahrádek. Na zahradu jsem je zkoušela letos dostat jak v semínkách, tak jako sazeničky. Semínka ale spláchla povodeň a sazeničky sežrali takřka přes noc slimáci. Po afrikánech se můžou evidentně utlouct, nenašla jsem nic, než špejli s cedulkou. Afrikán byl kompletně pryč. 

Kde se vzal tenhle mohykán netuším, ale dělá mi radost.

A vedle se chystá kvést petrklíč. Radost je o to větší, že je to petrklíč svatební.
  
 


Runway pro snoubence.  
 

středa 2. října 2013

Ze zahrady XIII

Vypadá to, že zima už je za dveřmi a náš zahradní rok finišuje. Září je v tahu a v zahradě horečnatě sklízíme. Doma pak suším křížaly, vařím jablečné pyré a bylinkové sirupy, peču cuketové buchty a mrazím zelené fazolky.

Připadám si jako veverka. Takové zásoby na zimu jsme snad ještě neměli.



sobota 28. září 2013

Zahrada Čech

Část třetí - co jsem si přivezla. 

Na Zahradu Čech jsem se chtěla podívat především proto, že je to legendární a hlavní společenská událost zahrádkářské sezony. Nad Litoměřicemi se honily mraky a celou neděli drobně pršelo, přesto byly uličky mezi stánky plné lidí a čile se obchodovalo. K dostání bylo všechno možné od semínek přes cibulky, motyky a pily až po levné polské spodní prádlo, alkohol a plastové formičky na cukroví. Na můj vkus zabíraly stánky s nezahradním sortimentem až moc místa, ale i tak se mi podařilo nakoupit. 

Především jsem šla po sadbovém česneku. Letos jsem odhodlána ho zasadit a nenechat to až na jaro, jako letos, kdy česnek skončil v květináči.

Ukořistila jsem litoměřický Rusák a vkládám do něj velké naděje. Dále jsem zakoupila deset cibulek narcisek - těch není nikdy dost. Paní mě nalákala na moje oblíbené klasické s bílými květy se žlutým středem a červeným lemováním. Zastavila jsem se ještě u stánku firmy Semo a zásobila se na příští rok. Nejden můj plán totiž zašel na tom, že jsem neměla k dispozici plánovaná semínka právě v době výsevu. Příští rok to posviští!

středa 25. září 2013

pondělí 23. září 2013

Litoměřice zahradní

Nabyla jsem dojmu, že v Litoměřicích něco málo pěstuje snad každý. Z věže katedrály sv. Štěpána jsme počítali malé zahrádky ve staré zástavbě a shlíželi na pole v okolí. I uličky starého města skýtají nejeden pohled, který zahradníka potěší. Úrodný kraj, nelze si nevšimnout.

Ideální výlet pro zahradníka, který byl nucen opustit svůj plácek. Pohledy na plácky stejně zapálených kolegů se nikdy neomrzí. 








čtvrtek 19. září 2013

úterý 17. září 2013

Jak kvete ředkvička

Z mého oblíbeného osvětového seriálu "Jak kvete..." přináším další, už třetí díl. Na užitkové zahradě toho teď v polovině září moc nekvete, ale ředkvička jede. Proč mám na zahradě příšerně přerostlé ředkvičky? 

Ředkvičky obecně jsou mezi zahrádkáři dost oblíbené. Mají krátkou vegetační dobu, dají se sít brzy na jaře i dlouho v pozdním létě a úspěch je takřka zaručen. Pokud ovšem se trefíte s návštěvou na zahradu v době, kdy vaše ředkvičky jsou právě tak akorát ke sklizni. 

Tento moment jsem opakovaně prošvihla a i když jsem třeba nějakou tu ředkvičku zastihla v přijatelném průměru, tak o ni moc zájem nebyl. Asi nejsme ředkvičkoví. A tak se stalo, že moje ředvičky přerostly a na záhoně jsem je nechala. Krásně kryjí půdu, takže plevel mezi nimi neroste a chutnají slimejšům. Namlouvám si, že ti pak nechají na pokoji rostliny, o které mi skutečně jde.

Doufám, že o naší dohodě vědí, neřádi.



neděle 15. září 2013

The one and only

Loni jsme měli cínií zástupy, hlavně mezi kapradím za domem. Letos jsme učinili jen chabý pokus o výsev vlastních sebraných semínek tam, kde se na podzim kopal vodovod. Překopáním se nahoře ocitla půda jílovitá, která pěstování květin moc nepřeje. Jedna jediná cínie vyrostla...

Růžová cínie a ve vedlejších rolích moje růžová zahradní teniska a odkvetlý měsíček.

čtvrtek 12. září 2013

Hokkaido už?

O některých zahradních otázkách vydržím přemýšlet velmi dlouho - třeba o tom, jak se pozná zralá dýně hokkaido. Vzala jsem si na pomoc všemožné zdroje a musím poznamenat, že tentokrát se vzácně shodují. 

Loni jsem na rostlině piplala jednu jedinou dýni, na kterou si mí blízcí jistě pamatují. Byla zelená. A to až do samotného finále, kdy jsem ji v pokročilém podzimu prostě utrhla a bylo. Dokonce jsme ji i snědli, ale myslím, že zralá moc nebyla.

Letos máme pokusů na utržení opravdu zralé dýně více. Rada pro rozpoznání zralé dýně je prý jednoduchá, stejně jako skladování:
  • zralé dýni zasychá a dřevnatí stopka
  • zralá dýně je sytě oranžová
  • zralá dýně má jednotnou barvu - styčná plocha se zemí se liší jen lehce
  • dýně se sklízí i se stopkou (to jsem si měla přečíst dřív...ehm...)
  • dýně se sklízí před prvními mrazíky!
  • dýně se nechá dojít na suchém, teplém, nejlépe i slunném místě
  • dýně se skladuje na suchém místě, raději chladnějším, ale mrazuprostém
  • dýně se skladuje s dostatkem prostoru, nikoli ve vrstvách

První letošní dýni už nechávám dojít na balkóně - stopku měla zaschlou, tak snad. Kocour dává palec dolů tak jako tak.



úterý 10. září 2013

Ze zahrady XII

Do zahrady jsem tentokrát vyrazila bez konkrétních úkolů. To se mi snad ještě nestalo. Vždycky bylo potřeba dohánět termín výsevu, zasadit vadnoucí sazenice, trhat kvetoucí plevel nebo stříhat odkvetlé květiny. Tentokrát jsem jen sem tam vydloubla kopřivu, drbala kočky a pila kafe pod ořešákem. 

A hlavně jsem sklízela. Fazolky, maliny, první čtyři jablka, meduňku, šnytlík, kopr, cukety a dýni, pět lusků bobu zahradního, červenou řepu, jednu zelenou pariku, víno.

Rajčata bohužel podlehla plísni, takže tam si místo sklizně píšu likvidaci.






neděle 8. září 2013

pátek 6. září 2013

Do zahrady!

Už zítra - ou jé! To jsem zvědavá, jestli už utrhnu TU dýni. Fazolky ke sklizni se poznají snadno, ale ta dýně! Piplám ji od června a nechce se mi riskovat, že utrhnu dýni, která má ještě čas. Zahrada holt přináší nečekaná dilemata!

Dám vědět, jak to dopadlo.