neděle 28. dubna 2013

Ze zahrady



Letos poprvé jsem se dostala na zahradu. Při odemykání dvírek jsem si představovala, jak to asi pod ořechem vypadá, ale moje představy se skutečnosti neblížily ani trochu!

V užitkové části zahrady na semínka čekala mokrá měkká půda, kterou zatím okupovaly jen dvě tři pampelišky a dvě kočky, pod jabloní se zelenala rebarbora a o kousek dál petrželka. Podzimní příprava měla smysl! Při pohledu na netknuté políčko jsem z hlavy dolovala v únoru nahrubo načrtnutý osevní plán. Z notýsku na mě vypadl právě v ten moment, kdy jsem uklízela motyku zpět do kůlny. 

A co jsem tedy sela? 

  • hrášek do jednoho záhonku
  • špenát do druhého záhonku
  • ředkvičky, cibuli a červenou řepu do třetího
  • bazalku a pažitku do čtvrtého 

Protože jsem měla skvělého pomocníka, stihli jsme také:

  • ostříhat suché loňské kytky a maliny (na podzim jsem ryla a ryla)
  • provést posvatební výsadbu dekorací - petrklíčů
  • ostříhat vrbu, výhony šeříku a jednu velmi mladou jabloň
  • učinit pokus o osetí předzahrádky nějakými květinami
  • vyčistit zanesený okap a sud na dešťovku
  • nakolíkovat první část záhonů
  • osít prostor před skleníkem a zkusit zatravnit prostor kolem ořechu
  • vypít dva lahváče na lavičce

úterý 23. dubna 2013

Hřbitovní zahrádka



Minulý týden jsem si koupila macešku v květináči. Měla tu správnou barvu a spoustu kvítků a poupátek. Když jsem ji přesazovala, přemýšlela jsem o hřbitovním kvítí - macešky bývaly na rodinných hrobech naprosto samozřejmou součástí jarních květinových mís.

Dnes jsem se ale dočetla o hřbitovních zeleninových záhonech. Čím déle jsem o věci přemýšlela, tím víc se mi nápad zamlouval. Celé to tak nějak dává smysl. Většina našich předků byli asi spíše praktičtí, pragmaticky smýšlející lidé, kteří málokdy dělali něco zbytečně.  Hřbitovní zahrádkaření není o výnosech, ale může být o chvilce klidu a smysluplně stráveném času, který člověk může zároveň věnovat vzpomínce na své blízké. A pokud by nám mrkev tak jako autorovi článku pomohla najít cestu na hřbitov častěji, bylo by to jedině ku prospěchu. Všem. 


pondělí 15. dubna 2013

Loni



Loni touhle dobou bylo všechno jinak, a to i v zahradě. Už týden byla v zemi první dávka brambor a také jsem právě založila petrželový záhonek, který pak vydržel neúnavně obrůstat až do října. Petržel neuvěřitelně dlouho klíčila, už jsem pomalu vyhlížela kde koupit novou dávku semínek namísto zelených klíčků a přitom právě petržel patřila k mým prvním historickým úspěchům.

Příští sobotu jsem vysela hrách, z něhož mi zůstalo pár ožraných klíčků a vyžraných semen tam, kde měl být svěží záhon. Další týden už jsem na zahradě řádila ve velkém. Do země šly dva řádky ředkviček, které narostly do obřích rozměrů a mečíky, které pak nádherně kvetly někdy koncem července, právě když jsem se rekreovala v Krkonoších. Do starého plechového kolečka jsem vysela slaměnky, které zahubil plevel a kočičí moč a nevzešla ani jedna. 

Hrách vzešel z druhé várky, slaměnky nahradily půlmetrové afrikány a cuket jsme měli na rozdávání. Fazole mám v mrazáku ještě dnes. Bude líp. 



středa 10. dubna 2013

Hnojení popelem?



Při podzimním rytí jsem zaryla do záhonu i kýbl popela z kamen. Sem tam v záhoně narazím na ohořelé hřebíky nebo jiné poklady, které zcela evidentně prošly kamny a tak jsem nabyla dojmu, že to tak děda asi dělal. Má to ale smysl? 

Popel neobsahuje téměř žádný dusík a výrazně zvyšuje pH půdy. Nemůže tedy fungovat jako universální hnojivo, které by člověk mohl použít bez rozmyslu kamkoliv a následně jen čekat na úrodu. Namíchaný popel z domácnosti, kde se do kamen hodí kde co hořlavého může obsahovat těžké kovy a může také blokovat vstřebávání některých důležitých látek z půdy.  
  
Naopak čistý dřevěný popel obsahuje látky, které zahradě prospívají: vápník a draslík, hořčík nebo fosfor. Rozhodně se ale doporučuje zapravit popel do kompostu, nikoliv rovnou na záhon.  

Zkrátka a dobře i zde platí v podstatě to, že co zaseješ, to i sklidíš. Nebo spíš co si nadrobíš, to si taky sníš. V kedlubně


čtvrtek 4. dubna 2013

Na větve!



Nůžky, které používám v zahradě, už mají něco odslouženo. Slouží dobře, ale o čistotě a přesnosti řezu bohužel už nemůže být řeč. Než se pustím do řezu jabloní, je otázka jasná: čím budu řezat? 

Zavírací ruční pilka je jasný favorit – nástroj celkem asi o 30-40 centimetrech, takový nůž na pečivo. Pilkou se dostanu i do obtížně přístupných míst a zároveň zvládnu odříznout i větší větve, třeba jako s obouručními nůžkami. Výhodou pilky je, že se při řezání můžu druhou rukou držet kmene. Významné plus pro někoho, kdo výšky zrovna nevyhledává. 

Pilku by měly doplnit nové nůžky do jedné ruky, dvousečné. Kovadlinkové s jednou čepelí se hodí spíš na suché dřevo, a i když jsou stromy na zahradě starší, pořád ještě jsou živé. Dvousečné nůžky s čepelemi jdoucími proti sobě nezpůsobí na stromě žádný otlak ani zatržení kůry a jen čistý, nedeformovaný řez je předpoklad pro dobré hojení rány. 

A až si koupím ty nové nůžky, slibuji, že s nimi nebudu vrtat v hlíně jako s těmi, co mám teď. 


pondělí 1. dubna 2013

Česnek v květináči


Na podzim jsem v zahradnictví k nákupu cibulovin u pokladny přihodila i dvě palice česneku.  Žádné pole v plánu nebylo, jen tak trochu na zkoušku – impulsivní nákup. Proč se na podzim palice nedostaly do země, to si už ani nevzpomínám. Během zimy jsem na papírový pytlík se sadbovým česnekem v komoře několikrát narazila. Použít sadbový česnek do vaření mi přišlo divné a vyhodit mi ho bylo líto. Pak jsem se dočetla, že česnek se dá sázet i v předjaří a pytlík jsem zase schovala. A čekala na předjaří. Předjaří přišlo, ale vypadalo jako leden. Země zmrzlá na kost, zahrádka hluboce spící, vodovod zavřený. Pouť mých paliček se zdála býti u konce a to ne zrovna slavného.  

Pak ale přišel Kurz řezu ovocných stromů – akce inspirativní v mnoha ohledech. A tam se za oknem domu v květináči vyhřívaly svěže zelené výhonky mladého česneku! Heuréka, proč mě to nenapadlo! První rozebraná palice na zkoušku putovala za okno ve dvou květináčích. Poctivě zalívat, vyčlenit to nelepší místo. A po týdnu slavím první úspěchy! 

Česnek je držák, suchá komora jako zimní byt mu zřejmě neubrala na síle a já se těším na jarní svačinu s česnekovou natí. Kdo by řekl, že má první letošní sklizeň bude česnek v květináči?