sobota 28. září 2013

Zahrada Čech

Část třetí - co jsem si přivezla. 

Na Zahradu Čech jsem se chtěla podívat především proto, že je to legendární a hlavní společenská událost zahrádkářské sezony. Nad Litoměřicemi se honily mraky a celou neděli drobně pršelo, přesto byly uličky mezi stánky plné lidí a čile se obchodovalo. K dostání bylo všechno možné od semínek přes cibulky, motyky a pily až po levné polské spodní prádlo, alkohol a plastové formičky na cukroví. Na můj vkus zabíraly stánky s nezahradním sortimentem až moc místa, ale i tak se mi podařilo nakoupit. 

Především jsem šla po sadbovém česneku. Letos jsem odhodlána ho zasadit a nenechat to až na jaro, jako letos, kdy česnek skončil v květináči.

Ukořistila jsem litoměřický Rusák a vkládám do něj velké naděje. Dále jsem zakoupila deset cibulek narcisek - těch není nikdy dost. Paní mě nalákala na moje oblíbené klasické s bílými květy se žlutým středem a červeným lemováním. Zastavila jsem se ještě u stánku firmy Semo a zásobila se na příští rok. Nejden můj plán totiž zašel na tom, že jsem neměla k dispozici plánovaná semínka právě v době výsevu. Příští rok to posviští!

středa 25. září 2013

pondělí 23. září 2013

Litoměřice zahradní

Nabyla jsem dojmu, že v Litoměřicích něco málo pěstuje snad každý. Z věže katedrály sv. Štěpána jsme počítali malé zahrádky ve staré zástavbě a shlíželi na pole v okolí. I uličky starého města skýtají nejeden pohled, který zahradníka potěší. Úrodný kraj, nelze si nevšimnout.

Ideální výlet pro zahradníka, který byl nucen opustit svůj plácek. Pohledy na plácky stejně zapálených kolegů se nikdy neomrzí. 








čtvrtek 19. září 2013

úterý 17. září 2013

Jak kvete ředkvička

Z mého oblíbeného osvětového seriálu "Jak kvete..." přináším další, už třetí díl. Na užitkové zahradě toho teď v polovině září moc nekvete, ale ředkvička jede. Proč mám na zahradě příšerně přerostlé ředkvičky? 

Ředkvičky obecně jsou mezi zahrádkáři dost oblíbené. Mají krátkou vegetační dobu, dají se sít brzy na jaře i dlouho v pozdním létě a úspěch je takřka zaručen. Pokud ovšem se trefíte s návštěvou na zahradu v době, kdy vaše ředkvičky jsou právě tak akorát ke sklizni. 

Tento moment jsem opakovaně prošvihla a i když jsem třeba nějakou tu ředkvičku zastihla v přijatelném průměru, tak o ni moc zájem nebyl. Asi nejsme ředkvičkoví. A tak se stalo, že moje ředvičky přerostly a na záhoně jsem je nechala. Krásně kryjí půdu, takže plevel mezi nimi neroste a chutnají slimejšům. Namlouvám si, že ti pak nechají na pokoji rostliny, o které mi skutečně jde.

Doufám, že o naší dohodě vědí, neřádi.



neděle 15. září 2013

The one and only

Loni jsme měli cínií zástupy, hlavně mezi kapradím za domem. Letos jsme učinili jen chabý pokus o výsev vlastních sebraných semínek tam, kde se na podzim kopal vodovod. Překopáním se nahoře ocitla půda jílovitá, která pěstování květin moc nepřeje. Jedna jediná cínie vyrostla...

Růžová cínie a ve vedlejších rolích moje růžová zahradní teniska a odkvetlý měsíček.

čtvrtek 12. září 2013

Hokkaido už?

O některých zahradních otázkách vydržím přemýšlet velmi dlouho - třeba o tom, jak se pozná zralá dýně hokkaido. Vzala jsem si na pomoc všemožné zdroje a musím poznamenat, že tentokrát se vzácně shodují. 

Loni jsem na rostlině piplala jednu jedinou dýni, na kterou si mí blízcí jistě pamatují. Byla zelená. A to až do samotného finále, kdy jsem ji v pokročilém podzimu prostě utrhla a bylo. Dokonce jsme ji i snědli, ale myslím, že zralá moc nebyla.

Letos máme pokusů na utržení opravdu zralé dýně více. Rada pro rozpoznání zralé dýně je prý jednoduchá, stejně jako skladování:
  • zralé dýni zasychá a dřevnatí stopka
  • zralá dýně je sytě oranžová
  • zralá dýně má jednotnou barvu - styčná plocha se zemí se liší jen lehce
  • dýně se sklízí i se stopkou (to jsem si měla přečíst dřív...ehm...)
  • dýně se sklízí před prvními mrazíky!
  • dýně se nechá dojít na suchém, teplém, nejlépe i slunném místě
  • dýně se skladuje na suchém místě, raději chladnějším, ale mrazuprostém
  • dýně se skladuje s dostatkem prostoru, nikoli ve vrstvách

První letošní dýni už nechávám dojít na balkóně - stopku měla zaschlou, tak snad. Kocour dává palec dolů tak jako tak.



úterý 10. září 2013

Ze zahrady XII

Do zahrady jsem tentokrát vyrazila bez konkrétních úkolů. To se mi snad ještě nestalo. Vždycky bylo potřeba dohánět termín výsevu, zasadit vadnoucí sazenice, trhat kvetoucí plevel nebo stříhat odkvetlé květiny. Tentokrát jsem jen sem tam vydloubla kopřivu, drbala kočky a pila kafe pod ořešákem. 

A hlavně jsem sklízela. Fazolky, maliny, první čtyři jablka, meduňku, šnytlík, kopr, cukety a dýni, pět lusků bobu zahradního, červenou řepu, jednu zelenou pariku, víno.

Rajčata bohužel podlehla plísni, takže tam si místo sklizně píšu likvidaci.






neděle 8. září 2013

pátek 6. září 2013

Do zahrady!

Už zítra - ou jé! To jsem zvědavá, jestli už utrhnu TU dýni. Fazolky ke sklizni se poznají snadno, ale ta dýně! Piplám ji od června a nechce se mi riskovat, že utrhnu dýni, která má ještě čas. Zahrada holt přináší nečekaná dilemata!

Dám vědět, jak to dopadlo.


pondělí 2. září 2013

Na mečíky fundovaně

O tom, co jsem provedla mečíkům minulou sezonu jsem již psala zde. Nebylo by proto od věci se k jejich pěstování postavit trochu zodpovědně. Je to jediná květina v zahradě, která potřebuje trochu péče k tomu, aby nadělala spoustu parády. 

Zapisuji si tedy rady ze srpnového Zahrádkáře, kde se doporučuje:
  • hlízy vyrýt na přelomu září a října, kdy mají mírně zažloutlé listy
  • před uskladněním odstranit celou nadzemní část (vylomit lodyhu až u hlízy)
  • odstranit zeminu z kořenů
  • 2-4 týdny nechat hlízy vysušit na teplém, suchém místě
  • skladovat při 2°-6°, už při nule prý hlízy mrznou!

Mečíky jsou v zahrádkách často k vidění a bývají opravdu krásné. Takové chci taky! Takže těch pár kroků bych měla zvládnout.


No ano, pořád ten mečík, který zrovna kvetl, když jsem byla v zahradě s foťákem. Ze všech stran.