sobota 31. května 2014

Jak kvete svazenka

Roh, ve kterém teď stojí kompostér byl zjara tak trochu ponechán svému osudu. Než začal muž skládat úhledné dřevěné díly, musel vytrhat plevel, který mu sahal asi tak do pasu.

A mezi tím plevelem přezimovala svazenka. Svazenka měla fungovat jako zelené hnojení, více tady. Těšila jsem se, že nám na podzim na zahradě ještě bude něco kvést, ale to už svazenka nestihla. Jak svazenka kvete jsme se tedy dozvěděli až letos v květnu...


čtvrtek 29. května 2014

Ze zahrady XI - kompostér!

Nastal ten slavný den, kdy mi byl postaven kompostér! A můžeme se vrhnout do nových zahradních dobrodružství. Jedno pole zaplníme, druhé má zatím jen drenážní vrstvu ze suchých větviček, abychom pokud možno omezili prorůstající plevel. Celý večer jsem se na tu nádheru chodila koukat!

Kromě kompostéru jsme se věnovali opakovaným výsevům - petrželka i kopr nakonec hodily v prvním kole ručník do ringu, takže opakujeme na stejném místě. Přidala jsem ještě zbytek pažitky, té není nikdy dost a navíc teď krásně kvete, kvete už i první záhon hrachu. V kapse kalhot jsem našla zbytek slunečnic, třeba se jim bude líbit u skleníku.

Protrhala jsem řepu a mangold, doufám, že to nebylo předčasné. Pořád reálně hrozí, že mladé rostlinky padnou za oběť slimákům a já budu bez úrody. Slimáci se vrhli dokonce i na brambory. Jestlipak v zahradě najdeme dvě sazenice cuket z trhu i za týden...?

A dotáhli jsme do konce zpracování hromady větví z jarního řezu rybízů. Skoro bych nevěřila, že tu hromadu opravdu nastříháme na pidikousíčky tak, abychom ji mohli použít do kompostu. 

Kompostér v džungli.

středa 21. května 2014

Ze zahrady X

Ledoví muži, na které já stále věřím, jsou za námi, vrátilo se slunce a teploty stoupají. V zahradě nastal čas zbavit se odkvetlých pomněnek a zasít fazole. 
Teď už bude léto totiž!

S pomněnkami...


...a bez pomněnek. Šlo to rychle.

pondělí 19. května 2014

Ze zahrady IX: předzahrádka

V zahradě je mimo jiné důležité zůstat nohama na zemi a realisticky zhodnotit svoje možnosti. Já s tím možná mám trochu problém, řekli by moji blízcí. Pouze v jednom případě nebylo pochyb. Předzahrádka. 

Po vykopání vodovodní přípojky v roce 2013 se už tak poněkud upozaděná předzahrádka proměnila v rumiště. K dokonalému obrazu zahradní zkázy již chyběly pouze kvetoucí podběly. Terénní nerovnosti, zpoloviny zaházená cestička, prorůstající tráva, v horní vstvě jíl, to všechno bylo u nás k vidění.

Moje zkušenosti s ředkvičkami a cuketami byly v tomto případě k ničemu a mé fyzické síly by na vytyčený úkol evidentně nestačily. 

Dospěli jsme k tomu, že je čas volat o pomoc a obrátit se na zahradníka, který by nám předzahrádku založil znovu s veškerými náležitostmi a s veškerou potřebnou péčí tak, abychom my mohli dále jen udržovat přijatelný stav a těšit se z kvetoucích trvalek. Nelitujeme.

Naše chlouba v šílené perspektivě rybího oka.
Změnu schvaluje 9 z 10 přítomných koček.

sobota 17. května 2014

Rebarbora!

Můj kladný vztah k rebarboře nemá žádné racionální důvody, byť jsem se snažila se jich dopátrat. Na zahradě rebarbora nikdy nebyla, koláč z rebarbory jsem snad nikdy neměla a vzhledná rostlina to taky zrovna není. Přesto jsem po rebarboře velmi toužila - je to tradiční trvalka a sklízí se v době, kdy je o čerstvé suroviny na koláč nouze. 

Nakonec jsem získala odkopek od kolegyně z práce, pěstování ze semínka je běh na VELMI dlouhou trať. To byl podzim roku 2012. Loni na jaře rebarbora vyhnala několik hubených stonků, které ale na sklizeň ani nebyly, nechala jsem rostlinu raději sílit. Ovšem letošní jaro přineslo první rebarborový koláč! A možná bude do sv. Jana stonků dost ještě na jeden! Pak sklizeň raději ukončím, vzhledem k rostoucímu obsahu kyseliny šťavelové.

Jediný zásah, který rebarbora po zasazení potřebuje, je vylamování květů tak, aby síla šla do řapíků, které se následně sklízí. Ideální pro zahrádkáře, který bojuje s nedostatkem času!

středa 7. května 2014

Ze zahrady VIII

Jako zase tráva?! A to nejsem žádný příznivec precizně střiženého trávníčku, ale letos tráva jede jako nikdy. Nezbývá než sekat a doufat, že takhle plodné budou i další části zahrady. 

Výsevy víceméně vzorně klíčí, větší starosti mi dělá akorát petrželka. Asi nevydržím a doseju ji ještě jednou, protože zatím vylezlo pár nití tu a tam. Naopak mangold se činí, stejně tak řepa a kouká už i kukuřice a lichořeřišnice. Brambory jsou stále schované v zemi, ale s aktuálním ochlazením to snad ani nevadí. 

Jinak pokračujeme ve vysokém tempu: pletí, sekání, zametání, stříhání, čištění, mulčování a pak koupání a spaní...

Orlíčky zatím jen nesměle ještě.

Tato fotografie nebyla pořízena v lese, byť to tak může vypadat.

sobota 3. května 2014

Ze zahrady VII

Do zahrady jsem vyrazila s jasně stanovenými prioritami - opora k hrášku v záhonu č. 1 a zasazení mečíků, s nimiž byl hlavní problém kam vlastně je umístit. Mečíky nakonec vyfásly po dlouhých debatách o něco lepší fleky než loni, tak snad se jim bude dařit. 

Jakmile jsme udělali prvních pár kroků zahrádkou směr záhony, bylo jasné, že na seznam musíme nutně zařadit taky sekání trávy. Kromě toho jsem zase, jak je to jen možné, skončila u činnosti, která na seznamu vůbec nebyla. Vrhla jsem se na pletí starého maliniště, abychom mohli posekanou trávou hned mulčovat. A taky aby maliny měly alespoň šanci vyrůst.

Ani mi nezbyl čas pomazlit se s česnekem.

A příště, přátelé, bude orlíčkové soaré!

čtvrtek 1. května 2014

#100

Třináct měsíců od prvního příspěvku publikuji příspěvek stý.

Blog zaznamenal ke dnešnímu dni 5350 přístupů, dost vysoké číslo na to, abych mohla doufat, že sem pravideně zavítá i někdo jiný, než máma.

Jsem ráda, že blog procitl ze zimního spánku a jede se dál.

Za všechny návštěvy, komentáře a ohlasy uctivě děkujeme.

Já a Maťura